Ahoj Adame, první otázka se přímo nabízí. Jak hodnotíš uplynulou sezónu z pohledu mužského Áčka? Byl postup do Divize cílem od začátku sezóny?

Ahoj Tome, předně díky moc za pozvání. Cíl sezóny to určitě byl, ale přistupoval jsem k tomu s velkým respektem. Soutěž, která obsahuje tolik rezerv celků z celostátních soutěží, je vždy zrádná a nebezpečná, každý turnaj je překvapení, kdo dorazí soupeři pomoct z celostátního A-týmu a proti jaké sestavě soupeře odehrajeme zápas. Z loňska pro nás byla známá Sparta, z Bohemky už podle jmen sálala síla a mám radost, že takhle zkušení hráči nás kvalitně prověřili. Hodnotit se to nakonec nedá jinak než pozitivně. První místo jsme drželi od začátku až do konce soutěže. Za celou sezónu jsme dokonce pouze jednou prohráli. Rozhodně byl znát v naší hře posun dopředu, ale samozřejmě se ukázalo, že máme mnoho slabin a před sebou spoustu práce. Osobně jsem si jistý, že další slabiny odhalí vyšší soutěž a prostor pro zlepšení je stále velký.

Vyzdvihl bys něco speciálního, co se Áčku v Regionální lize podařilo?

Mně osobně dělá největší radost to, že jsme dokázali poskládat tři kvalitní lajny. Každá z nich má svůj styl, každá byla pro soupeře nebezpečná, všechny tři bodovaly a rozhodovaly zápasy. Úzce s tím souvisí zapojení juniorů. Mára Honzák, Vojta Honzák a Mára Svoboda se adaptovali velmi dobře a byl to základ pro hru třetí formace. Poslední věc, kterou bych vypíchl, byla obrana a funkčnost týmu v klíčových zápasech, ve kterých jsme inkasovali minimum gólů a všichni hráči v těchto utkáních bránili se stejnou chutí jako útočili, což nebývá samozřejmostí. Důležité je také podotknout, že když už nám do obrany něco nevyšlo, tak tam byl Fanda, Maty nebo Evžen v bráně. Všichni tři brankáři se tuto sezónu velmi zlepšili a v jejím závěru ukázali parádní formu.

Jaký byl váš recept na herní dominanci, kterou jste celou sezónu předváděli?

Byla to aktivní hra. Máme k dispozici hodně mladý tým a na fyzické připravenosti jsme pracovali už někdy od dubna. Na začátku sezóny to bylo myslím docela znát. Především v prvním zápase ligy proti Spartě bylo vidět, že v tomhle směru jsme na tom velmi dobře a je to cesta, kterou se chceme vydat. Aktivně bránit, aktivně narušovat rozehrávku soupeře, nedávat soupeři žádný prostor a sami hrát hodně v pohybu, když máme míček ve své moci. To byly hlavní body našeho receptu.

Nyní se podíváme do minulosti. Jaké byly tvé sportovní začátky? Kdy jsi začal s florbalem?

Začátky ještě nebyly florbalové. Sportovně jsem začínal s fotbalem v týmu SK Horní Měcholupy někdy v šesti letech, což mi vydrželo poměrně dlouho. Až někdy ve třetí třídě na základní škole jsem díky spolužákům poznal florbal, začal chodit na kroužek a z toho se později přesunul do týmu Wizards DDM Praha 10. V tu dobu jsem myslím hrál současně fotbal, florbal a stolní tenis. Nakonec ale padla volba na florbal a dnes můžu říct, že jsem za to rád.

Když si projedeme tvé jméno internetem, zjistíme, že jsi byl takový všestranný sportovec. Našel jsem statistky s tvým jménem nejen z florbalu, ale i z tenisu či fotbalu. Jak to máš s těmito sporty? Věnuješ se jim ještě?

Všechny sporty už dělám pouze občas rekreačně, ani si moc při současném časovém vytížení nedovedu představit, že by to bylo jinak. Musím ale říct, že mi to chybí. Každý sport mi dal něco, fotbal základy týmového sportu a fyzickou připravenost, florbal skvělou partu, s kterou jsme celkem úspěšně kráčeli ve Wizardech mládežnickými kategoriemi. Tenis přišel až někdy ve dvaceti letech, když jsem skončil s florbalem. Tenkrát hodně kluků z naší kategorie při přechodu do mužů přestalo hrát, trápily mě vazy v koleni a celkově už to nebylo tak nějak ono. Zároveň jsem už tehdy věnoval hodně času trénování mládeže, takže florbalu bylo až až. Zkusil jsem tedy tenis, který mě bavil od malička, trošku jsem máknul a myslím, že to nakonec nebylo úplně marné, i když na Wimbledon to úplně nestačilo. Zajímavý byl pro mě kontrast týmového a individuálního sportu, ale musím říct, že jsem spíš týmový hráč a na kurtu mi často nějaký spoluhráč chyběl.

Kdy jsi začal s trénováním?

Trénovat jsem začal v sedmnácti kategorii mladších žáků. Na ty časy vzpomínám hrozně rád, vedl jsem partu kluků, s kterými jsme od mladších žáků došli společně až do juniorů a některé jsem dokonce následně trénoval v Národní lize mužů, což je docela fajn pocit. Nejlepší bylo vidět, že je ten sport stále drží, baví a jsou v něm i relativně úspěšní. Mnozí z nich jsou i dnes mými přáteli, občas si zajdeme zahrát fotbal, někdy jim zajdu na florbal fandit na tribunu, s některými jsem v kontaktu už jen po sociálních sítích, ale i za to jsem rád.

Co považuješ za svůj největší trenérský úspěch?

To je těžká otázka, je tam takový rozpor, zda dát přednost ligovým úspěchům nebo započítat i turnaje. Pro mě osobně byl úspěch už jen to, že jsem jako hodně mladý (ve dvaadvaceti letech) mohl vést tým v Národní lize, za což jsem hrozně vděčný. V tu dobu bylo tak 90% hráčů starších než já a mně to dalo mnoho zkušeností. V této třetí nejvyšší soutěži jsme tenkrát získali páté místo a play-off, takže to je asi největší ligový úspěch. Turnajovými úspěchy jsou dvě třetí místa na Czech Open v řadě. Rozhodně však nesmím zapomenout na loňské první místo s Draky na Brno OPEN GAME 2022 v kategorii PRO, kdy jsme spolu s týmem byli relativně krátkou dobu, ale kluci tam předvedli krásné výkony. Celý turnaj provázela skvělá atmosféra a díky tomu je pro mě ta cesta za titulem nezapomenutelná.

Ty jsi sám před pár lety divizi hrál. Jaká to pro tebe byla zkušenost? Změnila se podle tebe ta soutěž?

Zkušenost to byla dobrá. Nejvíce zápasů v divizi jsem odehrál nejspíš ještě jako junior a to je právě ten nejtěžší přechod, takže to najednou byla trochu rána a škola v tom, jak důrazně se hraje. V tu dobu se totiž ještě mládežnické kategorie nehrály tak silově a soubojově jako dnes, takže mně osobně přišel ten skok obří. Nezměnila se jen ta soutěž, ale florbal celkově. Florbal je více kontaktní, důraznější a rychlejší. Logicky se taky zvedá kvalita s vyšším počtem hráčů. Ta čísla hráčů jsou teď úplně jinde a konkurence veliká. Děti navíc už několik let mají možnost začít s florbalem už od nejútlejšího věku, což jim samozřejmě v kariéře hodně pomáhá. Věřím, že i díky tomu přichází do mužských kategorií mnoho kvalitních hráčů.

S Áčkem jsi letos postoupil do divize, není však žádným tajemstvím, že hlavním cílem našeho klubu je do pár let postoupit do Národní ligy (3. nejvyšší florbalová soutěž v ČR). Budete se na nadcházející sezónu chystat s týmem jinak, než na ty předchozí? Co se musí v mužském Áčku ještě posunout, aby se postoupilo do vyšší ligy?

Já bych na to hrozně nerad tlačil postup na úkor rozvoje hráčů. Jak už jsem v rozhovoru zmínil, tým je hodně mladý, potřebuje nabírat zkušenosti a stejně jako velké výhry potřebuje ještě kousat hořké porážky. Je to určitě cíl do dalších sezón, ale pro mě je letos základ dostat se do Play - up, kde právě těch zkušeností můžeme nabrat nejvíc. S Draky mám za sebou jednu letní přípravu a myslím, že se budeme chystat dost podobně, půjdeme za tím, aby nás po prázdninách stále zdobila skvělá fyzička, ale také abychom byli připraveni takticky a měli hodně nahráno. Čeká nás několik turnajů, přátelská utkání a pohár ČF. Sice jsem rád, že už je letošní sezóna za námi a bude trochu času na odpočinek, ale zároveň se už teď na to všechno s týmem těším. V čem se musíme zlepšit? Hodně věcí se ukáže v průběhu sezóny, ale takhle z první mě napadá hlavně zakončení a disciplína, tedy méně trestů. Gólů sice nedáváme málo, ale stále mnoho tutovek nevyužijeme a v těžkých zápasech nás to bude bolet. Stejně tak nás budou bolet přesilovky soupeře, kterých jsme jim letos nabídli opravdu hodně.

Věříme, že v nadcházející sezóně již budeme hrát domácí mužské zápasy v Říčanech. Čím bys nalákal naše fanoušky, aby přišli podpořit A-tým na domácí zápasy?

Také v to věřím, sbírám informace o hale každý týden a vyhlížím dokončení stavby. Osobně si myslím, že kdo se byl letos podívat v Kostelci na zápase se Spartou, tak se na naše domácí zápasy těší. Já také, protože byť se hrálo brzy ráno v Kostelci, přijelo hrozně moc lidí, za což bych chtěl ještě jednou touto cestou poděkovat, byla tam krásná atmosféra a já si tak říkám, kolik lidí by přišlo v opravdové říčanské domácí hale a v lepší čas? Je hrozně fajn, když funguje provázanost v rámci klubu a na tribuně vidíme naše mladší florbalisty, jak fandí svým trenérům, svým hráčským vzorům. To jim má do budoucna rozhodně co dát a může to pro ně být velká motivace.

Závěrem bych chtěl moc poděkovat všem hráčům, kteří za muže A letos zasáhli do zápasů nebo s námi jen trénovali a taky velké poděkování trenérskému týmu Pavlovi Pajerovi a Tomášovi Peckovi, kteří tomu věnují hodně času a pomáhají týmu v cestě za zlepšením. Tobě Tome děkuji za rozhovor, držím palce ve zbytku sezóny a fandím TTB v boji o postup.

Autor: Tomáš Tichý